Pro mnohé je myšlenka na zánik příliš bolestivá a bezútěšná, a proto se jí často vyhýbají, ale odborník na psychologii se domnívá, že lidé se musí postavit svému strachu ze smrti čelem, aby mohli žít plnohodnotnější život. „Moje hlavní rada zní: začít s tím, čemu říkám matematika smrtelnosti,“ říká. řekl v rozhovoru pro CNBC Make It Jodi Wellman, zakladatelka wellness platformy Four Thousand Mondays.
„Většina lidí ráda počítá své peníze, a co kdybychom počítali své pondělky?“ říká. – říká Jodi Wellmanová. Wellmanová, která získala magisterský titul v oboru aplikované pozitivní psychologie na Pensylvánské univerzitě, nedávno vydala příručku Zemřeš jen jednou, která má lidem pomoci znovu získat vášeň a zvědavost na život.
Vysvětlila, že průměrný člověk za svůj život prožije 4 000 pondělků, a radí, aby si každý týden pomocí kalkulačky na svých webových stránkách zkontroloval, kolik pondělků mu ještě zbývá. Slouží to jako připomínka nedostatku času a povzbuzuje lidi k aktivnímu přístupu k životu. Říká, že to vychází z konceptu „nedostatku času“, což znamená, že lidé si více cení dočasných aktiv než nekonečných.
„Musíme si tedy skutečně uvědomit dočasnou povahu našich životů, protože jinak nebudeme jednat, budeme živořit,“ varuje. Většina lidí přijímá zaměstnání, které je neuspokojuje, a odkládá své koníčky, jako jsou lekce tenisu nebo výuka italštiny.
„Pak přijde ten neuchopitelný čas, který možná nikdy nenastane,“ říká Wellman. – Když si vzpomenete, kolik dní vám zbývá, máte větší šanci přihlásit se na lekci tenisu. Kdybyste měli dnes večer zemřít, co byste chtěli udělat? Možná je tu příležitost začít s tím už dnes.“
Myšlenka, že „smrtelnost může být motivací“, Wellmana inspiruje už léta. „Je v tom jistá směšnost: všichni tvrdě pracujeme, abychom uspěli, tvrdě pracujeme, abychom milovali svůj život, a přesto všichni víme, že jsme koneční. Je to srovnání toho, že se ze všech sil snažíme milovat svůj život, ale jednoho dne už tu možná nebudeme. To mě vždycky fascinovalo,“ říká.
Wellmanová říká, že klíčovým momentem, který ji přiměl k tomu, aby se tématu věnovala, byla smrt její matky v 58 letech. „Myslela jsem si, že zemřela plná výčitek kvůli všem těm různým cestám, kterými se nevydala, jako byly nápady na podnikání, které měla, ale neuskutečnila je, knihy, které začala psát, povídky, které napsala, ale neposlala, všechny ty spící sny, a bylo to velmi smutné,“ říká.
Pro Wellmanovou to bylo „hmatatelné probuzení“: každý může zemřít předčasně, ale je možné smrti zabránit, aniž by toho litovala. „Myslím, že se můžeme naladit na to, že jsme dočasní, a nezesměšňovat to, ale využít to jako jiskru k tomu, abychom žili dál,“ dodala.
Již dříve psycholožka Emma Seppäläová, která se zabývá výzkumem emoční inteligence, poznamenala, že lidé s její vysokou úrovní mají dovednost „emoční suverenity“, díky níž dokáží s jistotou řídit své emoce, místo aby je potlačovali nebo se jim vyhýbali. To jim pomáhá využívat je ke zvýšení kreativity, energie, posílení vztahů a zvýšení štěstí a spokojenosti.
